Čtu knížku „Juan Braun“ a narazila jsem na následující myšlenku, kterou přeposílám dál.
Na překážky a prohry v životě se můžete dívat dvěma pohledy: jako na příležitost, která vás něco naučila a posunula dál. Teď máte cennou zkušenost, poučili jste se. To vám může dát energii na nový začátek. Nebo se na překážky a prohry díváte jako na hrozby. Nepoučíte se a navíc vám zůstane nejen v ústech, ale i v celé vaší mysli pachuť A vítězí nepříliš dobrý průvodce: strach.
Vybírat si knížky v knihovně je občas činnost obtížná a někdy také málo úspěšná. Co mi však připadá podivuhodné, je situace, kdy tam vběhnu a na výběr mám třeba jen 5 minut.
To si nevybírám, ale vezmu tu, která se mi nabídne a asi se i usměje. To bývá okouzlující setkání.
Tentokrát to bylo pokračování Bílé Masajky. Knížka s názvem „AFRIKA, má láska“ je plná velkých, inspirativních příběhů.
Doporučuji tu knížku každému, kdo také rád čte příběhy. Ty ze života, většinou, chudých opuštěných žen, které dokáží s malou pomocí a velkou pokorou prožít svůj velký příběh.
Pro zájemce, kteří se ptali, kdy bude nějaké pokračování v galerii. Těch dotazů nebylo příliš, možná tři a stejně se to asi ani nedozvědí, že by se teď zrovna dočkali, kdyby byli bývali vydrželi. Jsem ale přesto ráda, že se to konečně stalo. Bez mého přičinění, neboť nejsem dostatečně trpělivá ani schopná obrázky do galerie vložit sama.
Je to Tvůj život. Ty rozhodneš jaký bude. Kdybys někdy potřeboval můj názor nebo radu, rád Ti je řeknu. Ale řídit se jimi nemusíš. O sobě si rozhoduješ jenom ty.
Těmito slovy vybavil do života tatínek Jaroslava Duška. I já jsem na své dcery v jejich patnácti letech přenesla zodpovědnost za vlastní život. Rozhodně se nám to vyplatilo.
A také souhlasím s tvrzením, že kdyby se potomek rozhodl dělat špatné věci, tak mu v tom nikdo nezabrání, pokud i on nebude chtít.
Většinou chceme proměnit vnější svět a vůbec nám nedochází, že je mnohem snadnější změnit sebe, komplexně se zharmonizovat, abychom pak nalezli harmonii s ostatními.
Nedomnívám se, že změnit sebe je jednoduší, ale rozhodně lze říci, že má tato změna neskonale větší naději na úspěch. Na začátku osobní proměny stojí pokora a schopnost odpouštění. Za snahou měnit okolí je často nedostatek empatie a mnohdy i pýcha.
Vysílání negativní psychické energie nezůstane nikdy zcela bez odezvy. Jestliže např. přejeme někomu něco zlého vysíláme k němu silný bioenergetický výboj. Přejeme-li někomu harmonickému neúspěch, nemoc, či smrt, jsme tímto svým vlastním přáním deptáni, jsme poškozováni. Přejeme-li jiným zlo, jsme záhy stejným nebo obdobným zlem sami potrefeni.
Nadbytek negativní energie způsobuje v naší psychice značné problémy: únavu, vyčerpání deprese, nechuť k životu apod.
Pro nápravu nepříznivé životní situace, je důležité uvědomit si prvotní chyby. Náprava či korekce osudu je vždy možná, pokud se odvine vskutku až od kořene věci…
Je to velmi zkrácený úryvek z příběhu na téma: Co životu dáš, to Ti život vrátí. Vysmívej se a budou se Ti vysmívat!
Pod vlivem tohoto prohlášení jsem se na konci roku 2012 vystavila zkoušce, jak bych si počínala pokud by nastala čtyřdenní absolutní tma. Tma venku, bez elektřiny a tím pádem tma i uvnitř bez možnosti pustit jakýkoliv zvuk.
Předevčírem po probuzení mě zastihla ještě v posteli informace o mrazech kolem 50°C pod nulou, které sužují středozápad USA. Vrhla jsem se do virtuálních představ možnosti svého přežití v takových podmínkách. Mám to vymyšlené, ale věřím a doufám, že nebudu muset konfrontovat svoje představy se skutečností.
Už jenom ty představy způsobily, že jsem se musela hodně přemlouvat, abych vylezla z postele do takové zimy, bez ohledu na to, že u nás je naopak spíše jaro.
O vánocích se poslední dobou mluví jako o čase hektickém, kdy je obtížné a často zatěžující všechno stihnout.
Moje zkušenost je naprosto jiná. Když jsem měla děti a vlastně rodinu začala jsem s přípravami v době letních prázdnin. Děti odjely a já jsem šila, pletla, vymýšlela a realizovala výrobu různých dárků. Nakoupila dárky vhodné hlavně ke sportovnímu využití. Začátkem prosince jsem napekla min. 15 druhů cukroví, potom jsem uklidila a tak týden před štědrým dnem jsem už jen dolaďovala. Byla to pro mě zábava, kterou jsem si velice užívala. Teď si pro změnu užívám, že nic z toho už dělat nemusím. Život plyne a nejlepší je netesknit po tom co zrovna není, ale umět si užít dnešní den.
Přeji všem splnění i těch nejtajnějších přání, které nás naplní vděčností a spokojeností.
Kde jsou ty časy, kdy jsem sedla k počítači a napsala z fleku příspěvek. Šlo mi to samo, teď už to nejde. Přemýšlím, kde vzít inspiraci. Nic mě nenapadá a tak jenom pozoruji, jak schopnost zformulovat myšlenky mizí.
Jedna informace mě tento týden přece oslovila. Týkala se Nelsona Mandely. Dobu prožitou ve vězení využil ke studiu a k tomu, že se změnil. Když po 27. letech vyšel na svobodu a přišli ho uvítat davy stoupenců, pronesl k nim podivuhodnou řeč. Nejenom, že prohlásil: „Já jsem těm bílým odpustil. Odpustíte jim také?“ ale také dokázal, že tuto, pro ně určitě naprosto novou informaci, přijali a většinou uvedli do života.
Přála bych jim, aby ve své, prý nádherné zemi, žili i nadále ve shodě a bez předsudků.
Doporučení psychiatra zní:
Když se ti něco nelíbí, tak to MŮŽEŠ zkritizovat, na to má každý právo.
Když se ti něco líbí, tak to pochválit MUSÍŠ!
Já jsem zastánce pochvaly, ale toto doporučení je vyvážené a věřím, že pro zachování psychického zdraví naprosto nenahraditelné. Vyslovovat kritiku je jistě snazší, než zaslouženě chválit. Pochvalou prospějeme jednak tomu, komu je chvála určena, protože vždycky potěší a může mu pomoci zvýšit sebevědomí a částečně překonat nějaký komplex.
Také prospějeme sobě, tím, že si začneme uvědomovat chvályhodné počínání svých bližních a tím budeme plnit svou mysl pozitivními informacemi.
V neposlední řadě můžeme pochvalou získat někoho, kdo při každém setkání s námi, nám
